Tak co to tedy doma po Novém roce vlastně máme?
Jednu malou ale o to hlasitější hekalku, která se kroutí, poštěkává jak malé štěňátko, ve dne spíš spí a v noci spíš kouká.
Jednoho většího, stále většího povídálka, který co slyší to zkouší zopakovat i kdyby to měla být jen tři poslední slova. Trošku nám v lednu zažárlil, ale už se to lepší. Teď spíš pořád povídá a povídá a povídá až z toho jde Lence hlava kolem dokola. Období kreslení aut zdárně pokračuje.
Když to shrnu, jsou doma dva o slovo se hlásící a velmi se prosazující tvorové a dvě starší, větší a notně nevyspalé mátohy, které se prosazují už hůř a méně často.
M.
—————